Archiv

neděle 16. srpna 2015

pondělí 10. srpna 2015

knedlíky s rituálem

Některý jídla jsou obřad. Vlastně všechny, že jo. No ale některý dostanete na talíř a je na vás, jak si je dokončíte, zdokonalíte, prostě co s nima uděláte. Jenže ono to není jedno, je potřeba dodržet určitej postup, a to si teda nedělám srandu. Jinak to pak vůbec nemusí chutnat tak, jak má, může to třeba chutnat jako nějaký úplně jiný jídlo. A to nechceme.
Přiznávám, když jsem poprvý viděla Honzu jíst kynutý ovocný knedlíky, zmocnila se mě bezmála panika. Absolutně nesoustředěnej na ně naházel to, co bylo po ruce, na druhej knedlík si dal ještě něco jinýho, no hrůza.
Takže takhle to nejde, vážení.
Nejdřív cukr. Moučkovej, mňam, pak skořice a hezky to zalejt rozpuštěným máslem. Toho másla prosimvás fakt hodně. Naopak to nejde, i kdybyste se na hlavu stavěli. Pak zakysaná smetana cíleně tak trochu na knedlíky, tak trochu mezi ně. Pak teprve máte dokonalý blbouny. Nebo jak píšou na tabuli před naší masnou: blbouni. (kdo by si je kupoval v masně?!)
Nebo takový brambory na loupačku. Nandáte si je na talíř a už automaticky reagujete: kus másla, dvě lžíce tvarohu, kupičku soli. Oloupat, nakrájet, napichovat, k tomu ukrojit máslo (másla je prostě vždycky potřeba hodně, to si dopište všude), přimáznout k tomu tvaroh, lehce obalit solí. Dobrou chuť!
Radši vám nebudu popisovat, jak je naposled jedl Honza. Omluvil se tím, že je prej dlouho nejed. No já nevim. Tohle se prostě nezapomíná. Ale on prostě asi není tak rituálně založenej jako já, v tom to bude.
Taky máte nějaký jídla, u kterých to jinak nejde?
Pro mě je to ještě krupicová kaše, ale to už by na vás bylo možná moc, tak třeba někdy příště... :)