Archiv

úterý 18. února 2014

100 d



Je toho tolik, co by se dalo napsat. Ale je to těžší, než jsem si myslela. 
Všechno, co mě napadá, zní strašně pateticky anebo moc přeslazeně...

Někdy je to pořád to samé dokola. Často ani nevím, co je za den. 
V noci úplný záseky, kdy nemám ponětí, jestli jsem před minutou kojila, nebo spala. 
Mívám plány, na které musím dost rychle zapomenout.
Plánovat nějak moc nejde. Někdy mám pak vztek...
A tak se učím být trpělivá, přizpůsobivá, lepší.
Určitě zatím nejunavenější a zároveň nejšťastnější dny mýho života.

A teď během několika málo dní tak velká změna. 
Z malého miminka usměvavá holčička. 
Tak ráda komunikuje. A jak se mazlí... 
Je nejlepší. Naše.