Témata
(ne)studuji
(14)
amerika a já
(46)
family
(126)
FO OD
(47)
christmas time
(24)
in l-o-v-e
(112)
la la la
(39)
learnin´ to fly
(20)
minolta
(4)
miriam en france
(23)
my dva
(17)
napsané
(66)
our first
(33)
photography
(231)
pregnancy
(12)
rodinné radosti
(121)
svatební
(9)
two of us
(18)
v očekávání
(12)
wedding photography
(9)
written
(66)
Archiv
sobota 24. prosince 2011
čtvrtek 22. prosince 2011
středa 21. prosince 2011
neděle 18. prosince 2011
čtvrtá adventní
Poslední dny se přistihuju, jak pořád koukám z okna, jestli už náhodou není bílo. Počasí ještě asi nepostřehlo, že už jsou tu Vánoce. I přesto se ale konečně cítím pořádně svátečně. Kromě čtyř plamínků a plechové krabice perníčků na stole mě na Vánoce úspěšně naladilo vyrábění vánočního bambulkového řetězu, skládání papírových tašek na dárky a sobotní koncert našeho pěveckého sboru.
na téma:
amerika a já,
family,
christmas time,
in l-o-v-e,
la la la,
napsané,
photography,
rodinné radosti,
written
čtvrtek 8. prosince 2011
třetí adventní
Procházíme Adventem
nevědouce co očekávat
nevědouce v co věřit.
Procházíme Adventem
namísto co by Advent
procházel námi.
(Alois Volkman)
na téma:
christmas time
úterý 6. prosince 2011
neděle 4. prosince 2011
druhá adventní
Když jsem ji slyšela poprvé (v mnohem klasičtějším podání), napadlo mě: "jejda, středověkej nápěv... je to nutný?" ... Pak jsme ji zpívali znovu. A znovu a znovu. Pomalu se mi dostávala pod kůži. A když jsem ji pak asi před týdnem našla (aniž bych ji vlastně hledala) v téhle verzi, už jsem si ji nepřestala zpívat.
Píseň mého letošního adventu.
Píseň mého letošního adventu.
na téma:
amerika a já,
christmas time,
in l-o-v-e,
la la la,
learnin´ to fly,
napsané,
photography,
written
neděle 27. listopadu 2011
středa 23. listopadu 2011
úterý 22. listopadu 2011
neděle 20. listopadu 2011
pondělí 14. listopadu 2011
sobota 12. listopadu 2011
jak jsem zvítězila nad Tetou
bacha - děsně dlouhej článek
Jak už jsem se zmínila v jednom z minulých článků, nedávno jsem si chtěla nechat vyvolat fotky ze starého foťáku. Měla jsem nafocené celkem tři filmy - dva barevné a jeden černobílý. Jistá česká drogerie s trapným názvem označujícím rodinného příslušníka ženského pohlaví inzerovala ve svém pestrobarevném letáku slevu na "fotografie z dovolené" - a to právě ty z filmu. 0,99 Kč za jednu fotku. Dost dobrá cena, řekla jsem si. Když k tomu připočtu stovku za vyvolání filmu a dvacku za cédéčko, zaplatím za jednu sadu fotek nějakých 150 korun, což je vcelku bezkonkurenční cena. Nebylo o čem přemýšlet, filmy jsem do drogerie zanesla a pak už jsem si jen užívala těšení na výsledek.
(Vy, kdo od začátku článku čekáte na zádrhel, přichází vaše chvíle.) Místo očekáváných tří mi k mému překvapení byly slečnou drogistkou přineseny jen balíčky dva a bylo mi řečeno, že s třetím filmem je prý nějaký problém, a prý bude snad i nějaký dražší. Aha, zajímavé... No nic, přijdu se za pár dní zeptat. Jak jsem řekla, tak jsem také udělala. Přijít jsem ale musela hned čtyřikrát. Až po dvou týdnech mě prodavačky konečně vítaly s nadšením, že můj černobílý balíček dorazil. Byla jsem připravená, že bude o nějakou tu dvacku dražší. Ale černá částka, která na mě z bílé etikety vejrala, mi vyrazila dech.
519 korun?!?! Za co??? To je snad vtip.
No, my tomu taky nerozumíme... Kuňkaly nevinné prodavačky vǒnavek a toaleťáku.
To vidim.
Prý jsou ty černobílý fotky dražší.
Evidentně. Ale v reklamě nebylo napsáno, že sleva platí jen na barevný filmy! ... Nemáte k tomu prosimvás nějaký účet?
- přinesly účet - jedna fotka z černobílého filmu: 8,50 + 99 vyvolání + 20 cédéčko ... Na pomoc jsem si vzala kalkulačku a počítala. Nevycházelo to.
A co ta zbývající stovka?
To je za nějaký negativy. V ceníku to ale nikde neuvádí, takže té položce nerozumíme ani my.
Tak si to tady nechte, já si jim postěžuju, protože tohle fakt platit nehodlám. Přijdu vám říct, jak jsem dopadla.
Byla jsem dost rozčilená. Lákaj lidi na levný fotky, a přitom nikde nebyla žádná pidi hvězdička naznačující, že bude pod reklamou vysvětleno, že může být sleva uplatněna pouze a jen za těch a těch nereálných podmínek. O tom, že se výhodná cena vztahuje pouze na barevné filmy, nikde ani zmínka. To je jednoduše řečeno zrada.
Navíc po prostudování celých webových stránek toho fotolabu jsem zjistila, že na nich neuvádí vůbec žádné ceníky pro fotografie z filmu. Jak má tedy člověk vědět, kolik bude platit?
A jak je možné, že účtují další stovku za něco, o čem nemají páru ani v provozovně, kde fotky vydávají?
Zrada za zradou.
Po čtvrthodinovém telefonátu, v jehož závěru mi bylo sděleno, že jim to musím poslat mailem (?!???! grrr!!), jsem jim to vylíčila písemně a požadovala cenu zakázky změnit podle inzerované akční ceny. Jsem si jistá, že jim to znělo směšně, ale nehodlala jsem zaplatit částku, kterou po mě chtěli, a neměla jsem na vybranou - musela jsem bojovat za svoje (většinou opět rozmazané) fotky. Připadala jsem si samozřejmě dost bezmocně, protože jsem ani neměla čím vyhrožovat.
Koukejte mi to přecenit nebo...budu naštvaná? Nebo vás poženu k soudu? Haha, no jasně...
Odepsali, že jim mám zakázku poslat na reklamaci, aby mohli zkontrolovat, jestli neudělali nějakou chybu v laboratoři. Fajn, šla jsem tedy znovu navštívit prodavačky v drogerii, ať pošlou ty moje fotky zpět. Párkrát jsem se za nimi pak stavila, už skoro jak za starými známými, jestli není něco nového, jestli moje fotky neposlali s novou cenou, apod. Ticho po pěšině.
Až jednoho krásného pátečního dne... jsem měla ve schránce výzvu k vyzvednutí poštovní zásilky. Odesilatel: Zákaznický servis drahého fotolabu. Kdybych bývala měla podpatky, byla bych se bývala na jednom z nich otočila - hned jsem upalovala na poštu. U okénka fronta jak hrom, napětí stoupalo. Dostanu od paní za přepážkou obyčejný dopis s vyjádřením k reklamaci nebo svoje vyvolané fotky a omluvu? Tak dělejte lidi, nejste tu sami a já čekám na něco moc důležitýho!
A pak to přišlo. Slečna za přepážkou mi pod sklem podstrčila VELKOU obálku. Větší než na dopis a těžší než jen s dopisem. Fotky byly konečně doopravdy moje. Měla jsem problém se udržet a přede vším obecenstvem nezakřičet "VYHRÁLA JSEM!!". Hned na ulici jsem obálku roztrhla a zbrkle jsem četla přiložený dopis od jakési pracovnice zákaznického servisu. Nepochopila jsem ho. Bylo mi to jedno, užívala jsem si, že si můžu konečně poprvé prohlídnout fotky, na které jsem se tak dlouho těšila.
Až později jsem si znovu několikrát přečetla ten dopis. (Přepsáno naprosto přesně - včetně pravopisných chyb.)
Vážená paní K.,
je mi líto, že vznikl problém s Vaší zakázkou. Musím bohužel konstatovat, že zakázka je vyhotovená zcela dle Vašeho přání (co to je za větu?!) a zadání na zakázkovém sáčku a i cena odpovídá typu zakázky. Nejběžnějším typem fotozakázek je skutečně vyvolání barevného filmu s fotografiemi nejmenšího formátu, tedy 9x13, kde je cena fotografie skutečně nejnižší. (Nechápu, jak to souvisí s mojí reklamací...) Pobočky Drogerií Teta jsou všechny vybaveny materiály, tj. správnými ceníky, kde se dovíte přesnou cenu zakázky, případně dalších doplňkových služeb. (To není pravda - ceníky mají, na požádání vám je možná ukážou, ale nenajdete tam nic o tý záhadný stovce za negativy.)
:) a teď se podržte:
Omlouváme se, ale bohužel nemůže vyhovět Vaší reklamaci.
Děkujeme za pochopení.
Michaela Majerová
Zákazniký servis, Praha
Nemůžou vyhovět mojí reklamaci? Ale fotky mi poslali zadarmo... Došlo mi, že kromě toho, že se vůbec nevyjadřují k předmětu mojí reklamace, si taky špatně přečetli moji stížnost a zřejmě se domnívají, že jsem ty fotky zaplatila. Chacha. Pocit vítězství ještě o něco víc zesládnul. Jen mě nakonec docela mrzí, že nešlo o něco daleko dražšího:)))
A fakt se omlouvám - situace, který mi stojej za sepsání, se většinou nedaj vměstnat do dvou odstavců:)
na téma:
amerika a já,
FO OD,
minolta,
napsané,
photography,
written
neděle 6. listopadu 2011
pátek 4. listopadu 2011
sobota 22. října 2011
úterý 18. října 2011
pondělí 10. října 2011
středa 5. října 2011
pátek 30. září 2011
minolta vol II
Nevím proč, ale k technice bývám nedůvěřivá. Ne že bych jí tak doslova nevěřila, spíš mívám zpočátku pocit, že sama vím nejlíp, jak s tím zacházet, kde co mačkat a nastavit. Nechápu, kde se to ve mě bere a proč jsem takový suverén, zvlášť když se mi to zatím nikdy neosvědčilo. Ani s touhle starou Minoltou. Na zadním krytu má jasný návod:
Musím se přiznat, že jsem pokyny většinou úplně nerespektovala a když teď držím v ruce vyvolané fotky, úplně mi v hlavě zní to usilovné pípání, kterým se mi foťák snažil naznačit, že moc dobře ví, proč pípá, a že bych ho tedy měla poslechnout.
Při třetím filmu jsem pochopila, že bych měla respektovat názor starého přístroje, a tak jsem se na fotky těšila nejvíc. Žel jsem odmítla zaplatit ve fotolabu částku, kterou mi z neznámých důvodů přidělili, takže se chystám na pořádnou telefonickou stížnost, a pak se uvidí. Snad se mi moje fotky brzo dostanou do rukou za cenu, kvůli které jsem si je objednávala. Wish me luck.
na téma:
learnin´ to fly,
minolta,
photography
pondělí 19. září 2011
analog-boom
Nikdo mi netvrďte, že jste nepostřehli tu analogovou mánii. Jde zhruba o tohle: koupit/zdědit/vyhrabat v hloubi tátova šuplíku, nebo jakkoli jinak najít funkční a pokud možno starý (protože retro je in, že ano) foťák, naučit se navíjet film, fotit, vyvolat, a pak už jen zveřejňovat a očekávat chválu. Nesmím opomenout fakt, že fotografie zrnité a jakoby nepovedené jsou přesně to, co pak chcete ve výsledku vidět. Neptejte se mě proč. Trendy neovlivníš.
(a stejně tuhle fotku miluju)
I já jsem podlehla. Tuhle kouzelnou Minoltu s frajerským koženým pouzdrem jsem nedržela v ruce poprvé. Ještě mnohem dřív, než jsem objevila melodický zvuk závěrky, důležitost světla a než jsem focení totálně podlehla, mi bylo párkrát slavnostně uděleno povolení půjčit si náš starý rodinný foťák, se kterým ale nesměl fotit prakticky nikdo jiný, než sám velký hlava rodiny:-) Mé tehdejší výsledky byly nicneříkající, tmavé a rozmazané. A taky dost podobné těm, které jsem dnes ještě čerstvé a voňavé vytáhla z obálky fotolabu.
Fotit na film je tak moc jiné a je docela těžké si na to zvyknout po těch letech rozmazlování digitální zrcadlovkou. První film je děs. Proto si važte každé dnes zveřejněné fotky, neboť mi dalo velkou práci najít jich tolik nerozmazaných a "povedených". Na druhém filmu je z 28 fotek totálně rozmazaných už jen 8. Snad bude tato sestupná tendence dál pokračovat.
K problematice ostření vám řeknu víc v příštím článku, kde se můžete těšit na lepší fotky z druhého filmu.
Fotit na film je tak moc jiné a je docela těžké si na to zvyknout po těch letech rozmazlování digitální zrcadlovkou. První film je děs. Proto si važte každé dnes zveřejněné fotky, neboť mi dalo velkou práci najít jich tolik nerozmazaných a "povedených". Na druhém filmu je z 28 fotek totálně rozmazaných už jen 8. Snad bude tato sestupná tendence dál pokračovat.
K problematice ostření vám řeknu víc v příštím článku, kde se můžete těšit na lepší fotky z druhého filmu.
na téma:
amerika a já,
FO OD,
learnin´ to fly,
minolta,
napsané,
photography,
written